Nioh 3 - Recenze tuhé ale férové soulsovky

Musím hned na začátku udělat jasno, nejsem fanouškem souls her. Pár jsem jich sice zkoušel, hlavně několik dílů Dark Souls, které mě ale vůbec nebavily, a se žánrem jsem tak víceméně skončil. Čirou náhodou jsem se však v redakci, tak trochu jako slepý k houslím, dostal k třetímu dílu série Nioh. Ta je, jak známo, také velmi náročná, a sám jsem nečekal, jak moc mě hra nakonec chytne a že ji budu hltat až do závěru. Ano, byl to pro mě osobně velký boj. Snaha se zlepšovat a osvojit si jednotlivé postupy byla občas protkaná povzdechy a momenty, kdy jsem měl chuť to vzdát, ale nakonec k tomu nedošlo. V této recenzi se tak na Nioh 3 podíváme z pohledu nováčka a toho, jak na mě hra působila.

Recenzovaná verze: PC

Jednou z věcí, za které jsem opravdu rád, je příběh. Ten je poměrně přívětivý i pro nováčky a zavede nás do Japonska 17. století. Vžíváme se do role Tokugawy Takechiyoa, hrdiny stojícího na prahu toho stát se příštím šógunem. Jeho vzestup však vyvolá závist staršího bratra, který v reakci na to obětuje svou duši zlovolným yokai a uvrhne zemi do démonického chaosu.

Temnota navíc přesahuje čas i prostor, takže cesta za jejím zastavením znamená i putování napříč různými historickými érami a střety s postavami, které touží po stejné moci. Je pravda, že vyprávění je místy repetitivní a informace o světě jsou dávkované spíše po kouskách. I tak mě ale putování napříč zasaženou zemí bavilo. Příběh pro mě sice nebyl hlavním hnacím motorem, ale příběhové mise mě bavily nejvíce – oproti vedlejším, které působí místy stereotypně, jsou výrazně lépe navržené a mají silnější tempo i atmosféru.

Je ale potřeba si ujasnit, jak hra vlastně pracuje se strukturou světa. Třetí Nioh se částečně odklání od striktně misijního pojetí a míří k otevřenějšímu uspořádání. Nejde však o klasický open world v pravém slova smyslu. Spíš o soustavu lineárnějších oblastí, které jsou propojené zkratkami, vedlejšími úkoly a volitelnými střety. Výsledkem je zajímavý kompromis, hra si zachovává pevný level design typický pro sérii, ale zároveň dává hráči větší volnost v tom, jak jednotlivé regiony prozkoumává.

Objevování světa mi přišlo zábavné. Postupně si odkrýváte další části mapy a vždy je co objevovat. Díky tomu na mě grindování nepůsobilo nuceně a přicházelo přirozeně ruku v ruce s explorací. Často jsem procházel celé oblasti, hledal poklady, farmil slabší nepřátele, zkoušel porážet bossy nebo plnil vedlejší úkoly. Nestávalo se mi, že bych dorazil do lokace a byl výrazně pod doporučeným levelem, který se zobrazuje na mapě. Po většinu času mi tak průzkum přišel odměňující a plynule provázaný s postupem.

Pravdou ale je, že i přes velmi povedené vizuální zpracování a různorodé lokace mi zhruba od poloviny hry začal vedlejší obsah připadat repetitivní. Svět někdy působí spíš jako větší instance pospojované dohromady, mezi nimiž jsou přechodové úseky. Není to nic, co by mi vyloženě kazilo zážitek, ale občas to bylo znát. Naštěstí je tu soubojový systém, který tvoří samotné jádro hry a který mě bavil naprosto skvěle.

Akce je intenzivní a mechanicky hutná, novinkou je možnost přepínat mezi dvěma styly boje. Jedním tlačítkem lze okamžitě přejít mezi samurajským a ninjovským přístupem. Samurai představuje tradičnější Nioh hratelnost se střídáním postojů a prací s Ki Pulsem pro obnovu výdrže během útoků. Ninja naopak sází na rychlost, úhyby a širokou škálu nástrojů a schopností. Právě ninja se pro mě stal hned ze začátku jasnou volbou a nejpreferovanějším stylem.

Je rychlý, svižný a přišel mi o něco přístupnější na osvojení. V náročnějších soubojích, zejména u bossů, se mi ale osvědčilo styly kombinovat a přepínat mezi nimi podle situace. Samurajské souboje často připomínají taktickou šachovou partii, kde záleží na přesném blokování, parírování a práci s výdrží. Ninja naopak spoléhá na neustálý pohyb, tlak na protivníka a rychlé komba. Soubojový systém mě bavil svou variabilitou i plynulostí a postupně jsem si na něj velmi zvykl.

Co mi naopak přišlo zpočátku komplikované, je obrovské množství možností vylepšování postavy. Stromy schopností jsou rozsáhlé a větví se pro samuraje i ninju. Možná je to tím, že jsem nováček, ale hra na vás vysype opravdu velké množství systémů a možností, jak postavu upravovat. Na jednu stranu je skvělé, že si můžete build vypiplat přesně podle sebe, na druhou to může být zpočátku dost zahlcující. Později jsem se v tom začal orientovat lépe, ale pár nepovedených pokusů a proher kvůli špatnému nastavení postavy jsem si rozhodně prošel.

I podle přátel, se kterými jsem hru probíral, patří Nioh 3 k přístupnějším dílům série. Hlavních bossů tu není přehnaně mnoho a nikdy mi nepřišli vyloženě nefér. Často šlo spíš o mou vlastní chybu nebo nezkušenost. Jakmile jsem po pár pokusech odhadl jejich chování, šlo to znatelně lépe. Soubojový systém mě bavil po celou dobu a přepínání stylů se mi neomrzelo. Každá finální rána navíc přinášela upřímný pocit zadostiučinění. Když hře věnujete čas a péči, nepůsobí nefér, spíš náročně. Bossové nejsou tak častí a pokud poctivě prozkoumáváte svět a věnujete se rozvoji postavy, postupně se zlepšujete. Stále je to ale těžká hra, u které si občas sáhnete na dno, zároveň se u ní ale dokážete skvěle bavit.

Po vizuální stránce vypadá Nioh 3 podle mě nádherně. Kochal jsem se horskými lokacemi, poli i znepokojivou atmosférou zdevastovaných vesnic. V některých oblastech hraje jen ambient, jinde se ozve výrazný soundtrack, který hororovější náladu střídá s hrdinskými motivy. Technická stránka však není bez problémů. V některých oblastech jsem zaznamenal kolísání snímkové frekvence. Také mi vadilo že někdy není jasné, zda je voda hluboká či mělká, a párkrát se mi stalo i to, že jsem se propadl texturou. Nejde o nic, co by hru zničilo, ale jsou to nedostatky, které jsem vnímal.

Za sebe tak musím říct, že po více než osmdesáti hodinách jsem si hru velmi užil. Nový kooperativní režim jsem bohužel nestihl vyzkoušet, ale rád se k němu v budoucnu vrátím. I sólové putování mě bavilo a přestože jsem ho možná zvládal hůř než veteráni žánru, probudilo to ve mně chuť zkusit i další podobné hry nebo se vrátit k prvnímu Niohu. S trojkou navíc rozhodně nekončím a plánuju New Game+. Všem, kteří se soulslike her bojí, bych třetí díl s klidným svědomím doporučil.

Za poskytnutí recenzní kopie děkujeme betteragency